R. 1894.
začala nová akce. Zrušením bouracího reversu pevnosti Olomoucké v r. 1882, o němž již v předu byla zmínka, vyvinul se kolem Olomouce neobyčejný stavební ruch. Mezi nádražím z jedné a dómským kostelem a kostelem sv. Kateřiny z druhé strany až do té doby nic se nestavělo. V těch místech bylo mnoho dolin a prohlubin se stojící vodou, v níž žáby v létě provozovaly své večerní koncerty. Proto se té čtvrti Hodolanského katastru říkalo „žabí škrk“, německy „Froschinsel“. Na této čtvrti začalo se po roce 1887 horlivě stavět a v několika letech vznikla tam nová čtvrť s dvoupatrovými domy, jíž říkávalo se Nové Hodolany na rozdíl od Starých Hodolan východně od nádraží položených s přízemními domky. Obyvatelstvo těch Nových Hodolan hřbitovem i duchovní správou patřilo k Holici. Přirozeně že touha po vlastním hřbitově, kostele a samostatné duchovní správě vzrůstala. Občan Hodolanský, František Pospíšil, majitel realit měl tenkrát dva veliké jednopatrové domy činžovní s nezastavěným pozemkem mezi nimi. Začátkem roku 1894 poslal tři důvěrníky na faru do Holice se vzkazem, že míní na onom pozemku vlastním nákladem postaviti nový kostel. Byl stižen delší dobu oční nemocí, skoro úplně byl slepý. Stav jeho dle přípisu z 1. února 1894 zaslaného faráři Holickému, valně se zlepšil, takže si předsevzal splniti slib, který v nemoci učinil, totiž postaviti kostel s farou. Všecky výlohy, které tím vzniknou chtěl hraditi ze svého a z milodarů, které by mu případně poskytli. Toť krátký obsah jeho dopisu. Dne 3. února navštívil Holický farář Pospíšila v Hodolanech, chválil jeho úmysl, ale také po něm žádal vyplnění jistých podmínek: 1) že smíří se se svou ženou, s kterou nežil tenkrát, 2) že postaví kostel, který by poměrům i obyvatelstvu úplně vyhovoval, 3) že předloží plány ku schválení politickým i církevním úřadům a hlavně 4) že podepíše vyjádření, ve kterém zaručí se svým jměním, že dílo započaté také dokončí. Vyjádření, které u Pospíšila před svědky sepsáno a od něho i svědků podepsáno bylo zní doslovně takto:
Vyjádření.
V úctě podepsaný vyjadřuji tímto, že já Frant. Pospíšil, rolník v Hodolanech umínil jsem si pevně „chrám Páně“ se střechou a předepsanou k němu věží, vyjímaje vnitřního zařízení a omítky na pozemku mém parc. č. 21 (konec strany 9)
svým nákladem postaviti.
K tomu účelu zaručuji nebo podsazuji své jmění a sice:
a) hotový kapitál, uložený v rolnické záložně v Holici v obnosu 2 174 zl.
b) hotový kapitál v občanské záložně v Olomouci v obnosu 4 300 zl.
c) činžovní dům č. 122 v Hodolanech a to
v přítomnosti důstojného pana faráře z Holice a čtyř dožádaných svědků, by všichni, kteří mě v mém předsevzetí podporovati budou, byli jisti a měli záruku, že výše jmenovanou stavbu dle schváleného plánu provésti mohu a provedu.
Vyhrazuji si však, by milodary, jež zřejmě k jmenované stavbě vnější složeny budou, také skutečně se k rukou mým dostaly, bych je k oné stavbě upotřebiti mohl.
K dotvrzení toho, stůjž zde můj vlastnoruční podpis a podpisy přítomných svědků!
Hodolany, dne 12. února 1894.
Rolník a majitel realit: Frant. Pospíšil v/r
Jan Smolka v/r svědek
Václav Mačák v/r svědek
Antonín Kramář svědek
Alois Rozhold v/r zapisovatel a svědek
Karel Schubert v/r farář
k tomuto vyjádření přidána téhož dne ještě
Dodatečná listina k vyjádření.
V úctě podepsaný Frant. Pospíšil, rolník v Hodolanech, dodávám k vyjádření, že mimo uvedené záruky pod odstavcem a), b), c) prosazuji nebo zaručuji k jmenované stavbě kostela ještě pozemek „dlouhý díl“, „výměna“ a „kyselá“ ve výměře 8 měřic, v ceně 4 000 zl. r.č. na důkaz toho stvrzuji dodateční listinu k vyjádření svým podpisem a podpisy přítomných svědků.
Hodolany dne 12. února 1894.
Rolník a majitel realit: Frant. Pospíšil v/r
Jan Smolka v/r, svědek
Václav Mačák v/r svědek
Antonín Kramář v/r svědek
Alois Rozhold v/r zapisovatel a svědek
Karel Schubert v/r farář (konec strany 10)
Dle těchto vyjádření dostupovala záruka Pospíšilova výše 25 000 zl.
Dne 15. března 1894 konáno od hejtmanství komisionelní řízení týkající se zjištění vhodného místa ku stavbě kostela.
Plány vyhotovil Olomoucký stavitel Wlaka. Pospíšil přál si míti kostel postavený dle kapucínského kostela Olomouckého. Kaple pro boční oltáře octly se tak v Hodolanské, kostele na místě nevhodném. Daleko praktičtější by byly tyto kaple v prvním poli kostelní lodi než v druhém a mnoho místa pro školní mládež by se v kostele tím získalo.
R. 1895.
Ač bylo třeba by stavbu řídil odborník a ne Pospíšil muž slepý na oči, přec se tak nedělo. Pospíšil ponechal si celou stavbu ve vlastní režii. Wlaka nemaje žádného zisku při stavbě, konečně Pospíšila žaloval na zaplacení 400 zl za zhotovení plánů. Stavbyvedoucí často se střídali, ale žádný s dobrou s Pospíšilem se nerozešel. Pospíšil nestrpěl, aby se mu do stavby někdo míchal nebo mu radil. Stavěl, nedbaje praktičnosti ani účelnosti. Např. obrovské pilíře uvnitř kostela jsou velmi nepraktické. Ty měly býti zvenčí, boční východy měly býti tam kde je sakristie a ne vzadu, kde je východ hlavní a kde kvůli lavicím nelze se ani k východům těm dostat. Sakristie měla býti v kněžišti, aby kněz jdoucí k oltáři nemusel se protlačovati mezi dětmi, měla býti na straně evangelní s předsíní, z níž by se snadněji dostal na kazatelnu. Kůr pro varhany udělal tak malý, že musel býti zvětšován atd. atd. Pospíšil, aby získal hodně milodarů posílal na všechny strany žádosti bez všelikých příloh, souhlasí-li obce neb jiné úřady s tím. Chtěl postaviti kostel, ale když císař pán a jiní hodnostáři neb záložny ho značnou podporou peněžitou obmyslí, když Hodolany a sousední obce materiál zdarma dovezou a k tomu ještě sbírky peněžité se přidají. Zpočátku také podpory dosti se hrnuly. Zapomněl na svůj přípis 1. února minulého roku faráři Holickému poslaný, že kostel i faru svým nákladem postaví. Doslovně psal v onom přípisu: „Veškeré výlohy a vydání, které stavbou kostela a fary vzniknou, krýti budu ze svého majetku a po případě milodary, jež by od příznivců a podporovatelů katol. náboženství k stavbě té věnovány byly.“ Konečně již i lid Hodolanský reptal na Pospíšila, že chce stavbou kostela ještě míti výdělek a sběratelům říkáno: „ano, na kostel dám, ale Pospíšilovi nic.“ Všichni měli Pospíšila podporovat, ale do ničeho při stavbě mluvit neměli. Byl-li v kterémkoliv roce vyzýván, aby pozemek, na němž kostel staví, dal připsati římsko-katolickému kostelu, vždy prohlásil, že tak učiní, až kostel dostaví. Za tím účelem ať se mu jen hojné podpory peněžité skládají. Při rozmluvě (konec strany 11)
s manželkou jeho Adélou, v níž prosil farář Holický, aby na muže působila, by odstoupil pozemek, řekla tato, že prozatím nedá se s ním nic dělat vzhledem k jeho umíněnosti a že nutno počkati na příznivější dobu, zvláště na jaro r. 1896, kdy ukáže Pospíšil, co asi zamýšlí. Na stálé doléhání faráře Holického, by Pospíšil kostel odevzdal v tom stavu, v jakém se nachází obci k dostavění, poslal Pospíšil v prosinci 1895 panu arcibiskupovi Kohnovi obšírný přípis, ve kterém ohlašuje, že ochoten jest obci jako vánoční dar kostel s pozemkem, na němž postaven ve výměře 314 čtverečných sáhů, odevzdati s tou podmínkou, zaplatí-li se mu z obecní pokladny pro stavitele Kabeláče obnos 300 zl., jejž tento za dozor požaduje.
Tuto část přepsala paní Marie Šafářová
Chcete se zapojit a s přepisováním kroniky Hodolanské farnosti nám pomoci? Dejte nám vědět.